Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

Dva názory

07/03/08

Proč ne a proč ano nový zákon o vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev . Zdroje: www.asz.cz, www.zscr.cz
 

Proč ne nový zákon o vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev
V programovém prohlášení vlády, schváleném Poslaneckou sněmovnou dne 17. ledna 2007, se vláda zavazuje "pokračovat v úsilí o vyjasnění vlastnických vztahů k půdě dokončením restitucí a nastolením stavu, kdy zemědělci budou hospodařit na vlastní nebo smluvně pronajaté půdě". Znovuobnovení legislativního procesu vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev není v programovém prohlášení vlády vůbec uvedeno. Přesto ministerstvo zemědělství přišlo již v polovině minulého roku s návrhem zákona o vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev.
Restituce zemědělského majetku a transformace družstev na podnikatelské subjekty po roce 1989 byl obtížný úkol. Stát ani povinné osoby dodnes vyrovnání nedokončily. Přes častou medializaci pomalého postupu vypořádání ze strany zemědělských družstev je však postup „družstev“ v porovnání se státem lepší. Zemědělská družstva nebo jejich následnické subjekty do konce roku 2006 vypořádaly 90,7 % majetkových podílů z původních cca 108 mil. Kč. Za loňský rok se stav vypořádanosti ještě zvýšil a letos stále pokračuje. Hůře je na tom stát (resp. Pozemkový fond ČR) ve vydávání pozemků. Do konce roku 2006 bylo ve správním řízení rozhodnuto vydat 1 810 tis. ha zemědělské půdy, skutečně bylo vydáno 1 312 tis. ha a náhradou vyřešeno 129 tis. ha, což je plnění na 79,6 %. Uvedené údaje svědčí o tom, že proces vypořádání restitucí či majetkových podílů je velmi složitý proces, kdy např. nelze všechny žadatele považovat za oprávněné. Proto v mnohých případech musí rozhodnout soudy.

Proč tedy ministerstvo zemědělství přichází s návrhem zákona o vypořádání majetkových podílů z transformace družstev ? Proč také nepřijde se zákonem o dokončení vypořádání restitucí ze strany státu, k čemuž by sloužily i další důvody. Pozemkové úřady např. ještě nevydaly rozhodnutí v 1 726 případech a v právní moci není dalších 16 552 restitučních případů. Přitom stát vyrovnává restituční nároky pouze z 1 mil. hektarů, kdežto zemědělská družstva vypořádávají majetkové podíly ze 2,5 mil. hektarů. Pozemkový fond ČR ještě dnes spravuje cca 15 tis. nemovitostí v účetní hodnotě 4,6 mld. Kč většinou po státních statcích, které se nevyužívají a mají zápornou hodnotu. Tento majetek dnes vyžaduje více peněz na údržbu a demolice, než lze za ně získat.

Oddělme od transformace křivdy, které se staly sedlákům v padesátých letech, především těm, kteří trpěli "přikázáním zemědělských usedlostí" do hospodaření jiným osobám (nikoliv pouze družstvům). Mnozí sedláci trpěli vystěhování na základě rozhodnutí MNV či ONV za to, že uměli dobře hospodařit. Tyto postupy naprosto jednoznačně odsuzujeme. Nespojujme je ale s činností družstev, neboť i ostatní sedláky do družstev či státních statků donutil stát a naprostá většina z nich v padesátých létech pracovala za 20 – 30 % mzdy oproti zaměstnancům v průmyslu nebo v ostatních odvětvích. Proto mnoho lidí ze zemědělství odešlo. Následně byla situace s pracovníky v zemědělství tak kritická, že z každé rodiny muselo jedno dítě zůstat v zemědělství. Od sedmdesátých let se do vedení mnohých družstev dostávali mladí vzdělaní lidé ze selských rodin, kteří uplatňovali rodinné zkušenosti a tradice. To mělo výrazný vliv na ekonomickou konsolidaci družstev a to byl rovněž jeden z důvodů, proč se družstva po roce 1989 nerozpadla.

Po nabytí účinnosti zákona č. 42/1992 Sb. se zemědělská družstva spoléhala na to, že se jeho likvidační důsledky zmírní, že vypořádání majetkových podílů oprávněných osob usnadní novela transformačního zákona stanovující pravidla a především prodlouží dobu vypořádání obdobně jako u nabyvatelů majetku ze státních statků. Transformační zákon rozděloval nad rámec restituční náhrady nově nabytý majetek zemědělských družstev – zřejmě protiústavně, neboť již v té době jsme přijali Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Přitom nad rámec restituční náhrady se rozděloval pouze majetek zemědělských družstev. Nikoliv výrobních či spotřebních družstev, a už vůbec ne státních statků.

Hlavními problémy bylo stanovení majetkových podílů v účetních cenách a stanovení krátké doby na vypořádání, především ve srovnání s postupem vůči nabyvatelům majetku ze státních statků. V účetních cenách nešlo v krátkém období majetek družstev rozdělit mezi oprávněné osoby bez znehodnocení. Všude tam, kde vznikly snahy oprávněných osob rychle vypořádat majetkové podíly, bylo nutné zpeněžit majetek a podniky skončily v likvidaci či konkurzu.

Prosté finanční vypořádání oprávněných osob nebylo reálné zejména z důvodu znehodnocení majetku povinných osob poklesem zemědělské produkce více jak o 1/3, kumulovanou ztrátou zemědělské výroby za období 1991 – 2003 ve výši cca 44 mld. Kč. Ekonomickou ztrátou se vzrostla zadluženost a klesla i hodnota majetkových podílů pro všechny oprávněné osoby – členy i nečleny povinných osob.

Postup státu vůči svým závazkům při privatizaci byl jiný. Stát nejprve oddlužil majetek státních statků 7 mld. Kč a následně při privatizaci majetku u privatizačních projektů snížil účetní cenu na 52 % při splátkách na 30 let, nebo při prodeji předem určenému zájemci byla účetní cena v průměru snížena na 21% a při dražbách byla účetní cena splacena dokonce jen na 13%. To vytvořilo na trhu nerovnoprávné podmínky proti podnikům vzniklých z družstev.

Problém vypořádání majetkových podílů a odstranění hrozeb konkurzů jsme chtěli řešit přijetím některé z četných novel zákona č. 42/1992 Sb. Navrhovalo se vypořádání majetkových podílů – přímo věcmi z majetku družstva či nepřímo přes Pozemkový fond. Realizaci zabránila jen politická rivalita. Nebýt politické nevůle, byly by již majetkové podíly (jakkoli je kritizujeme) vypořádány hodnotovým ekvivalentem z majetku družstev, nebo dluhopisy Pozemkového fondu s povinností družstev je splácet. Oprávněné osoby by měly úhradu zajištěnu od Pozemkového fondu. Skutečný problém s reálnou náhradou za křivdy kolektivizace by již neexistoval.

Vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev probíhá podle dosud platného zákona č. 42/1992 Sb. Vzhledem k vysokému stupni vypořádanosti nový zákon není třeba. V posledních letech se vypořádání urychlilo, díky daňové podpoře. Zemědělský svaz ČR proto odmítá návrh nového zákona o vypořádání majetkových podílů z transformace zemědělských družstev, neboť nový zákon:
1. Nemůže docílit vyřešení nápravy křivd oprávněných osob z důvodu neústavnosti a jeho nerealizovatelnosti v soudním systému České republiky a Evropské unie. Vytváří předpoklady pro dlouhé soudní pře
2. Poškozuje důvěru v obchodní právo České republiky v zahraničí, vzhledem ke zpochybnění statusu obchodních společností vzniklých v souladu se zákonem a ve vlastnictví soukromých osob včetně zahraničních (vklad majetku, který byl zapsán a nyní by vůči němu vznikly majetkové nároky).
3. Usiluje o poškození družstev a podniků vzniklých ze zemědělských družstev a jejich důvěryhodnosti u finančních institucí, jejich postavení v konkurenci s ostatními podnikateli, otevírá prostor k získání jejich vlastnictví finančně silnějšími domácími i zahraničními investory.
4. Vyvolává destabilizaci stávajících statutárních orgánů pro osobní zodpovědnost za "řádné" vypořádání majetkových podílů i ve společnostech vzniklých v obvodu původních družstev, i na úkor majetku nově vytvořeného v nových společnostech vlastněných fyzickými osobami a nyní fakticky vyvlastněného.
5. Vyvlastňuje majetek právnických osob vzniklých na bázi zemědělských družstev a to nikoli ve veřejném zájmu a nikoli za náhradu a je tedy v rozporu s ustanovením článku 11. Listiny základních práv a svobod a článku 1. Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Pokud stát – a je třeba znovu a znovu zdůraznit, že za křivdy kolektivizace je odpovědný stát – nesplnil u několika tisíc oprávněných osob ochranu majetkových podílů pro likvidaci a konkurz, musí vypořádání těchto osob provést a nemůže je přenést na nástupnické organizace a družstva. Nechť toto vypořádání převezme na sebe stejně jako na sebe převzal vypořádání klientů zkrachovalých bank a kampeliček.

Je na místě rovněž připomenout, že stát si bez náhrady ponechal zestátněný majetek hospodářských a zpracovatelských družstev. V Čechách a na Moravě se jednalo 4 496 pěstitelských a chovatelských družstev, 919 zpracovatelských a odbytových družstev a 242 okresních nákupních a skladištních družstev se 725 814 členy ( Ladislav Feierabend – Zemědělské družstevnictví do roku 1952 – stav k 31.12.1947).

Nedělejme další špatné zákony. Křivdy způsobené státem měl a musí napravit stát. Ale ne vytvářením křivd nových, nikdy ne tak, že za jednání státu by měl pykat někdo jiný, jako se tomu stalo v zemědělském družstevnictví a jak to má podle návrhu nového zákona pokračovat vůči jinému soukromému majetku. Nevytvářejme zdání řešení, které nejde realizovat, které bude vytvářet mylné představy pro skutečně poškozené. Pokud jsou dosud nevypořádané křivdy způsobené v období kolektivizace z rozhodnutí a postupem státu, pak stát má všechny možnosti a také naši podporu k tomu, aby tyto křivdy ze svých prostředků také co nejrychleji napravil.
Ing. Miroslav Jirovský
předseda Zemědělského svazu ČR
,  zdroj: www.zscr.cz

Převody majetku byly trestným činem

Ostudně dlouhou dobu nebyla v polistopadové ČR politická vůle skutečně dodržet příslušná ustanovení zákona o půdě a zejména o transformaci zemědělských družstev, jejímž cílem bylo majetkové vyrovnání s oprávněnými osobami jak formou klasických restitucí, tak vydáním transformačních podílů. Kdyby se demokracie v ČR měřila pouze tímto procesem, jsme na tom prakticky stejně jako dnešní Rusko nebo Kuba.

Množství křivd a objem podruhé ukradeného majetku v rámci takzvané druhé fáze transformace družstev už bohužel nikdo do důsledků nespočítá. Co je ale především nevyčíslitelné, jsou škody morální, které podle všeho cíleně prohloubily morální devastaci společnosti, kterou po sobě zanechal předlistopadový socialistický režim. Je přitom ilustrativní, že se na novodobých křivdách, stejně jako za socialismu, podílely především silové složky státní správy – policie, soudci, státní zástupci, správci konkurzních podstat a původní či novodobí „šéfové vesnic“. Pro budoucí rozvoj venkovského prostoru jejich přístup znamená přitom, a´t již si to kdo uvědomuje nebo ne, zásadní brzdu skutečného budoucího rozvoje, krizi důvěry, nové více či méně oprávněné závisti a na druhou stranu skepsi k vytváření čehokoli vpravdě v neprávním prostředí regionálních policejně-soudně-družstevních klanů. Jestliže má majetkové vyrovnání v něčem největší význam, pak je to právě proto, aby byla přiložena alespoň náplast na hnisající ránu, která se nemůže zahojit, ale může se na ní pouze zapomenout s novými generacemi obyvatel venkova. Je proto možná kacířské říci, že o peníze dnes již skoro nejde. Samozřejmě jde, ale jen proto, že je to jediná satisfakce, kterou mohou lidé nehezky nazývaní „oprávněné osoby“ získat. Především je ale nutno jednoznačně a nahlas konstatovat: Převody majetku do nových společností byly a jsou trestným činem a autoři těchto kroků musí každopádně podléhat nějaké sankci. V krajním případě i vězení, vždy´t šlo o majetky za miliardy a z pohledu jednotlivých podniků za mnoho milionů korun. Navíc je o co se opřít. Sociálnědemokratická vedení ministerstva zemědělství si dala v minulosti záležet, aby k zemědělské, ale ani k primárně venkovské veřejnosti nepronikly informace o nepříliš četných, zato však precedentních rozhodnutích Nejvyššího státního zastupitelství nebo Ústavního soudu, která dávala za pravdu osobám usilujícím o svůj majetek. Díky příslušným judikátům je přitom potvrzeno několik klíčových verdiktů, například že převod majetku bez souhlasu vlastníka je trestným činem a hlavně, že privátní majetek je nepřevoditelný. Stejně tak zapadla informace, že majetku mohli v původním odůvodnění zákona nabývat jen fyzické, ne právnické osoby. Je toho prostě dost, co bylo před oprávněnými osobami záměrně skrýváno a bylo by vhodné vzpomenout si, kdo skrýval a tedy nemluvil pravdu.

Samozřejmě existují i argumenty na obranu družstev – povinných osob. Jednak je nelze házet do jednoho pytle – některé se vyrovnala, některá se vyrovnávají, jiné se snaží často zcela pasivní oprávněné osoby najít. Mimochodem ale skutečnost, že je nenašly, stejně podle současné dikce zákona nezakládá možnost hospodařit na jejich majetku – ale to jen na okraj. Určitou vinu na druhé transformaci mají pochopitelně také sami vlastníci, kteří se o svůj majetek zas tak aktivně nehlásili. Jenže většinou proto, že jim dal někdo špatné informace a také proto, že se prostě báli. To je přitom jedno z mnohých dědictví předlistopadového období. Nakonec lze také připomenout, že zatímco v zemědělství stát vydání komunisty zabaveného majetku nařídil, v průmyslu se tak nestalo, neboť ten byl odstátněn kuponovou privatizací. Dnes už to ale není důležité. Jediná skutečně důležitá je náprava polistopadových křivd, když už není možné plně napravit ty předlistopadové. Vzhledem k množství lidí, kteří skutečně o svůj majetek bojovali a bojují, to nebude příslušná družstva zdaleka tak finančně bolet, jako kdyby se tak stalo v původní sedmileté vyrovnávací lhůtě. Ministerstvo zemědělství by se proto nemělo bát „nový transformační zákon“ předložit. Ustojí to všichni, vždyť odhadovaných šest, osm či deset miliard je méně, než kolik berou ročně povinné osoby ročně jen na přímých dotacích. A na českém, moravském a slezském venkově by mohl být konečně trochu čistší stůl.

Petr Havel, zemědělský analytik, zdroj: www.asz.cz

Zařazeno v ASZ ČR, Zemědělství, ZS ČR