Trojí zastavení v provozech, dva z nich byly zemědělské a třetím místem se stala Choceňská mlékárna, zorganizoval pro novináře Zemědělský svaz. V úterý 2. listopadu se tak sešlo osm novinářů z denních sdělovacích prostředků a z odborných časopisů na farmě Miloslava Černého v Rokytnu u Sezemice a odtud se putovalo do moderních objektů ZD Sloupnice.

Vidět prázdné stáje a zcela vykolejeného a bezradného soukromého zemědělce na farmě, do níž vkládal donedávna obrovské naděje, otřáslo i otrlými jedinci. Farmářům se dnes chov krav nevyplácí. Miloslav Černý z Rokytna už rok pozvolna likviduje stádo krav. Před dvěma lety měl přes 300 dojnic, nyní jeho kravín zeje prázdnotou, má posledních 40 krav. „My neodmítáme volný trh. Právě naopak. Jenže tady funguje trh deformovaný, pokroucený nepřehlednými kvótami a regulacemi, který v důsledku přináší nerovné podmínky. Chceme svobodný trh a rovné podmínky,“ hořekoval. Do roku 1990 dělal v místním družstvu zootechnika, potom se pustil sám do podnikání a měl rodinnou farmu.Chtěl dělat to, co umí a začal investovat.“Modernizoval jsem stáje a postupně čtyřicetimilionový vklad do rekonstrukce umazával. Dluhy jsem poctivě splácel a když už mohlo dojít ke kýženému obratu a konečně byla vidina výdělků, přišel krach,“ rozhazuje bezmocně  ruce soukromník a mimoděk se ohlédne k chlévům, jimiž se proletuje pár ptáků a to je vše co z tamního života zbylo. S chovem dojnic musel kvůli obrovským ztrátám téměř skončit, krávy se mu naštěstí podařilo prodat do Polska.“Jel jsem se za nimi podívat a jsem šťastný, že alespoň nemusely na jatka, o to by to bylo horší,“ smutně vyprávěl novinářům konec své farmy Černý.
„Po vstupu do EU jsem si myslel, já blbec, že tady budou platit pravidla jako v původní patnáctce. Jenže to byl největší omyl mého života. Ještě před dvěma roky jsem měl 326 dojnic a 20 zaměstnanců, dneska jen 40 krav a lidí mi zůstalo jen šest,“ řekl. „Chci zemědělství bez mléčných kvót a dotací, ale všude, ve všech zemích stejné podmínky,“ zlobí se Černý. Osm novinářů jen mlčky poslouchalo a nikomu se moc do otázek nechtělo. Co bude dál tento  rolník dělat,honilo se hlavou jistě každému z nich a Miloslav Černý , jakoby tušil, co by chtěli vědět prozradil své další plány. »Spojil jsem se s jednou společností na Náchodsku a podílím se na výrobě biomasy,“ upřesnil.Chce na dvěstě hektarech půdy vlastní pěstovat dál obilí,ne ale pro krmné účely. Má spočítáno, že na tuně takto vydělá víc, už nyní to vyzkoušel a tak tomu dává naději do budoucnosti.

O nic  povzbudivější zprávy k mléku neposkytl novinářům ani předseda ZD Sloupnice Oldřich Vašina „Pouze tržby z ostatní zemědělské produkce nás drží nad vodou,“ řekl na uvítanou. Družstvo hospodaří na 2851 hektarech zemědělské, z toho 2008 ha orné půdy v katastrálním území 13 obcí.“Ještě v roce 1989 jsme jako republika byli soběstační ve výrobě potravin. Od té doby se však zemědělská produkce snížila o neuvěřitelných
45 procent. Absurdní je, že ve státech tzv. evropské patnáctky stoupla o 35 procent,“ konstatoval Vašina, který už má dost politiků a jejich přezíravého postoje“ Pokud by někdy měla být třetí světová válka, tak to bude kvůli vodě a potravinám. Nepochopím, že cílem České republiky má být počet 120 tisíc ustájených krav. S takovou podporou, jakou dnes my zemědělci máme, je časem vybijeme úplně, protože rentabilita výroby
mléka je neúnosná,“ řekl Vašina. (Pozn. red.:Ještě v roce 1990 bylo v ČR kolem milionu krav a nebyl žádný větší problém s produkcí mléka).
Podle podkladů, které získali novináři od předsedy ZD Sloupnice je vidět, jak se místní snaží snižovat náklady.Nebýt ale  pestré činnosti střediska mechanizace, které poskytuje zájemcům služby v podobě pneu servisu, kompletní údržby motorových vozidel, nákladní automobilové dopravy , prodej náhradních dílů traktorů a zemědělské techniky a poskytuje ještě řadu dalších činností, byla by situace 150 kmenových pracovníků  družstva daleko tíživější.I v moderní družstevní stáji s kravami, které jsou čisté, nechají se poplácat a podrbat, aniž se bojí  uhození, je cítit určité napětí.Na otázku,jaká je návratnost čtyřmilionové investice do dojících automatů ředitel družstva Jaroslav Vaňous jen krčí rameny“To dnes čistě záleží na ceně mléka, ta je i u nás mizerná a nekryje náklady,“ uvádí. Novináři obdivují jak krávy bez problému chodí na dojení a kdyby bylo po jejich, nechají si odebírat mléko snad pořád. Dokud prostě ty dobré granule budou padat, tak by to zkoušely, ovšem to by ale „čtečka“ z jejich obojku nesměla zjistit, že už nemají nárok a jednoduše je z dojírny nevypakovala.Mají ale další radost na výběr, drbátka, která nezahálí a pěkně jim z jedné i druhé strany hřbetu působí slast. To musel uznat i jeden z novinářů, který přijel s provokativními otázkami.“Proč když je to tady tak vše prodělečné raději nedovezeme potraviny z Brazílie“?Zkoušel naštvat tajemníka Zemědělského svazu Martina Pýchu, ten však za otázky poděkoval. Vysvětlil, že to nejsou vzdálenosti, které dovozům nejsou až tak nakloněné, je to snaha udržet na venkově zaměstnanost a chránit si i určitou soběstačnost v potravinách.“Nemusí jít jen vždy o válečný konflikt, je to řada dalších náhle vzniklých překážet, která by při neschopnosti vyprodukovat si část potravin doma způsobila kolaps a časem hlad.

S tím souhlasil i ředitel Choceňské mlékárny Petr Marek. Potvrdil, že současná cena mléka je skutečně pro zemědělce likvidační. „Sám s denním příjmem 50 tisíc litrů mléka ke zpracování nic na ceně nezměním,“ řekl. I ostatní české mlékárny ale postupně docházejí k tomu, že mírný růst farmářské ceny je nezbytný a začaly s ním. Petr Marek  dal novinářům ochutnat dvě choceňské novinky, pomazánková másla s vanilkou a čokoládové, tím nepřímo došlo k jejich premiéře a vydařené, protože každý kdo ochutnal chtěl znát cenu a kde lze tento výrobek koupit. Jen v jednom supermarketu nebude, tam měla jít cena neúměrně dolu a to ředitel odmítl.Na kvalitu zásadně nesáhne a jít tak dolu s cenou nelze. To by své výrobky dostal na nechtěnou úroveň „opékáčků“ alternativních sýrů na bázi rostlinného oleje a potravin, které snad nasytí, ale nechutnají.
Cesta se vydařila a o postřezích novinářů si mohli druhý den přečíst lidé ve všech regionech ČR. I radní Václav Kroutil z pardubického magistrátu si tuto akci pochvaloval a novináři zase ocenili jeho bezprostřednost a znalosti, s nimiž jim v provoze dokázal vysvětlit vše na co se ptali.

Autor: Eugenie Línková

Všechny fotografie z těchto návštěv naleznete v sekci Fotogalerie.

zdroj: www.szcr.cz