Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

Zemědělskému podnikání Brusel nesvědčí

02/05/08

V současné době se v rámci Evropské unie diskutuje o tom, kam má směřovat společná zemědělská politika EU po roce 2013. Autor: Miroslav SVOBODA , zdroj: Haló noviny

Zemědělskému podnikání Brusel nesvědčí
současné době se v rámci Evropské unie diskutuje o tom, kam má směřovat společná zemědělská politika EU po roce 2013. Jak to vidíte z pohledu předsedy našich zemědělských odborů, když se často zúčastňujete porad zemědělských odborářů v EU, které se pravidelně konají v Bruselu? Podle nás zemědělská reforma společné zemědělské politiky jako celek musí směřovat k tomu, aby evropský model zemědělství byl cestou k ekonomickému růstu, nikoliv útlumový jako dosud. A také, aby byl konkurenceschopný ve světovém měřítku, a to zejména vůči USA, Jižní Americe a Asii. Současně musí mít sociální dimenzi a schopnost zajišťovat stabilitu pracovních míst.
Není možné v rámci WTO (Světové organizace obchodu) opouštět trhy v Evropě, a tím znevýhodňovat jak farmáře, tak i jejich zaměstnance. V tomto případě připomínám špatnou reformu cukerného pořádku či limity na výrobu mléka a škrobu. Jak je známo, společnost Eastern Sugar, která vlastnila cukrovary v České republice, využila nabídky Evropské unie a do Bruselu odevzdala tzv. cukerné kvóty. Za to dostala od EU velice slušné peníze. Avšak výsledkem bylo rušení cukrovarů této společnosti u nás. Takže konečným důsledkem bylo, že Česká republika, která byla přes 150 let tradičním vývozcem cukru, se nakonec stala jeho dovozcem. A to je špatné na společné zemědělské politice EU. To se musí pro roce 2013 změnit.
*+Zemědělské podnikání nemělo v posledních letech na růžích ustláno. Bylo to pro zemědělské podnikatele značně rizikové zaměstnání, protože výkupní ceny zemědělských produktů byly často na hraně rentability zemědělské výroby. Teprve hlad po potravinách, který vznikl loni v létě, zvýšil výkupní ceny za obiloviny a maso. Ale konkurence z třetích zemí je i nadále vysoká…
Evropský model zemědělství musí výrazně čelit rizikovosti zemědělského podnikání, zejména kde jsou tato rizika nadměrně přenášena na zaměstnance a současně musí zajistit zemědělcům určitou stabilitu jejich příjmů. To vyžaduje, aby nový model zrušil evropským zemědělcům nadměrnou byrokratickou zátěž a poskytl vyšší míru podnikatelské volnosti. V praxi to znamená méně Bruselu v zemědělském podnikání.
Dále je nutné, aby význam velkých podniků byl uznán jako rovnocenná, nutná a perspektivní součást nového modelu při ekonomickém souboji na zemědělských trzích světa. Jde totiž o to, že dotace ve starých členských zemí EU15 jsou přidělovány na výměru hektarů pozemků, což znevýhodňuje české zemědělce, kteří mají například chovy prasat či drůbeže ještě z doby před 18 lety bez ohledu na pozemky a potřebovali by dotace na tyto chovy, nikoliv na půdu.
*+Program rozvoje venkova v rámci EU počítá s určitou výší dotací na rozvoj zaměstnanosti a hospodářský rozvoj venkovských oblastí. Názory zemědělců a starostů obcí se dost často liší, jak by tato dotační politika EU měla vypadat. Zemědělci tvrdí, že pokud tyto prostředky půjdou do zemědělství, přispěje to k větší stabilitě pracovních míst na venkově. Zatímco starostové obvykle říkají, že tyto prostředky potřebují na vybudování infrastruktury na venkově. Kde je asi pravda?
Pravda je jako obvykle někde uprostřed. Faktem je, že ve venkovském prostoru je daleko méně pracovních příležitostí, které si občané mohou vybrat. Sledujeme to v tom, jak se vesnice vylidňují, kdy mladí obyvatelé se stěhují do měst a vesnice nám věkově stárnou. Proto je nutné, abychom jako zástupci odborů předložili připomínky k nové zemědělské politice, která vstoupí v platnost v roce 2013.
Podle nás by měly být zachovány jednotné podpory na jeden hektar produkční půdy, a to bez vlivu na velikost zemědělských podniků. Každá země EU by měla mít právo přednést jeden návrh na další podporu, kterou by chtěla uplatňovat. Tyto podpory by mohly být soustředěny do 27 podpor od všech zemí EU a byly by neměnné a byly by omezeny celkovou výší na jeden stát. O rozdělení podpor by na základě vlastního rozhodnutí rozhodovala každá členská země.
Zároveň by měla být stanovena přímá podpora zemědělských firem, a to na jednoho zaměstnance. Ta by měla být limitována konečnou částkou. Současně by mohli být dotování sezonní zaměstnanci, a to podle předem stanoveného klíče.
A jako další požadavek zemědělských odborů to vidíme tak, že z tzv. Osy II na podporu venkova, by měla být vyčleněna fixní částka na kontrolu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) pro odborové svazy, aby se snížila úrazovost v zemědělství.
V letošním roce začaly také diskuse o takzvané zdravotní kontrole nebo také prověrce funkčnosti společné zemědělské politiky health check .
*+V současné společné zemědělské politice, která platí do roku 2013 stejně vidíme značné rozdíly mezi starými členskými zeměmi EU15 a novými zeměmi v rámci EU27. Co s tím?
Je potřeba diskutovat, jestli je opravdu společná zemědělská politika opravdu společná, když v dotacích máme velké rozdíly mezi starými a novými zeměmi. Chceme, aby EU měřila všem stejným metrem a hlavně, aby požadovala stejné podmínky od rozvojových zemí v oblastech, jako jsou hygiena, sledovanost potravin, životní prostředí, minimální mzda a další věci, které jsou v EU běžné.
Právě z těchto důvodů je třeba, aby při dohodě s WTO od roku 2013 byly dotace jednoduché, stabilizační a stimulovaly zaměstnanost a venkovský prostor.
29. dubna 2008, Miroslav SVOBODA

Zdroj: Haló noviny