Pokud bych měl výstižně pojmenovat současnou agrární politiku, označím ji slovem defenzivní. Možná ještě přesnějším výrazem je  eurochápající. Přitom víme všichni velmi dobře, že současné problémy, které provázejí  zemědělce nových zemí,  EU nevyřeší. Problémy zemědělství a potravinářství si musí každá země vyřešit sama a to v mezích pravidel, která stanovuje EU pro všechny členské státy.

Zemědělskou výrobu původních zemí EU nelze přímo omezovat.To proto, že zemědělci těchto zemí disponují určitými privilegii, která získali v dřívějším období a snižování nadprodukce potravin musí být proto uplatňováno v ostatních zemích EU. Přitom  české zemědělství je schopno zvýšit svou výkonnost na úroveň vyspělých zemí jako je především agrárně zaměřená Francie. Odborníci  odhadují, že jsme schopni zvýšit roční obrat na 140 miliard korun ve stálých cenách.(Zatím je to o více než třetinu méně). Pro tuto produkci ale není odbyt. Nastavené podmínky nedávají k tomu šanci.Je proto nutné pracovat na nových směrech odbytu a užití této produkce. Existují pro to tři různé směry.

Jak nejlépe zhodnotit produkci
Pro směr první hodně znamená odbyt na východě.Jsou to země bývalého  SSSR , s nimiž jsem měli velmi dobré obchodní vztahy.Bohužel se nerozvážností politiků v letech po roce 1990 zpřetrhaly a nyní je pracně znovu dáváme dohromady. K tomu směřují i různá jednání a pracovní mise zástupců  agrární komory. Mimo jiné je to i navázání dobrých vztahů s vedením ukrajinské agrární komory,  s níž máme zatím ústní dohodu o předávání důležitých závěrů z jednání V-4 a výstupů pracovních schůzek nevládních zemědělských organizací EU , což je Copa a Cogeca.
Směrem druhým označujeme  nepotravinářské využití zemědělské produkce. Významným se  může stát zejména příspěvek  zemědělství k energetickém bilanci státu a splnění závazků ČR v EU ke zvýšení podílu alternativních zdrojů . Třetím směrem jsou nové programy cílené na dosud neuspokojované potřeby spotřebitelů. Mám na mysli dodávky čerstvých  potravin rostlinného a živočišného původu, rozvoj produkce netradičních druhů mas apod.
Nové pojetí regionálních trhů
Dějiny jsou pohybem ve spirále a vrací se význam toho, od čeho se  částečně ustupovalo. Je to především  význam regionálních trhů a nosných výrobních závodů. S růstem cen pohonných hmot  a tím zdražováním dopravy  zřejmě stoupne úloha  místních trhů a toho chceme využít. Rád proto připomenu slova jednoho z nejlepších českých podnikatelů Tomáše Bati, který již ve své době zdůrazňoval stále platné motto: Mysli globálně, jednej lokálně.

Při podpoře venkova je potřeba dbát především na  zachování osídlení i malých obcí tak,aby se nestaly jen noclehárnami pro lidi pracující ve městě  nebo chalupářskými osadami. Kde je silný zemědělský nebo potravinářský podnik je i silná obec. To máme na mysli mimo jiné i při jednáních s představiteli obecních zastupitelstev, s nimiž jsme i prostřednictvím místních akčních skupin navázali dobré kontakty.

Nechceme a nemůžeme se smířit s dalším zužování prostoru pro zemědělskou produkci. Vždyť jen od roku  1989 se snížila zemědělská produkce o více než 41 miliard korun, ze 108,6 na 67,2 miliard korun. Bohužel se ale předpokládá další pokles a to o 20 miliard korun a počet pracovníků v zemědělství by se tak měl snížit o 100 tisíc na 37 tisíc. Pokud by tento vývoj nastal, pak programy rozvoje venkova zůstanou v pozici slohových cvičení, to nechceme připustit.

Jan Veleba, prezident AKČR
(výňatky jsou z vystoupení na Žofínském fóru pořádaném ministerstvem zemědělství)