Začněme rodičovským příspěvkem. Na rodičovský  příspěvek má nárok – podle § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře  – rodič, který po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do čtyř let věku, nebo do sedmi let věku, jde-li o dítě, které je dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Poskytování rodičovského příspěvku není tudíž závislé na tom, zda rodič pracuje, nebo má jiné výdělečné aktivity, či nikoliv.

Naproti tomu rodičovská dovolená je samostatným institutem zákoníku práce. Podle § 196 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku tří let.  Jde tedy fakticky o neplacené volno, na které má zaměstnanec právo, jestliže o to požádá (a v rozsahu o jaký požádá), pokud pečuje o dítě mladší než 3 roky.

Jestliže se zaměstnanec dohodne se zaměstnatelem, že bude v době, kdy čerpá nebo kdyby jinak mohl čerpat rodičovskou dovolenou, pracovat, jde o běžnou dohodu, například  o  dohodu o práci zkrácený úvazek podle § 80  zákoníku práce. Bude-li sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.  Rozhodně není třeba měnit původně sjednanou pracovní smlouvu, zejména pokud jde o druh práce nebo místo výkonu práce.