Ing. Miroslav Houba, CSc.; Asociace pěstitelů a zpracovatelů luskovin, z.s.

Historicky jde o luskovinu pradávnou, využívanou už asi před 6 tisíci lety. Ve Středomoří byl spolu s čočkou, hrachem a cizrnou základní složkou výživy obyvatel. I když jeho uplatnění je v mnoha zemích více ve formě potravin (včetně zeleninových forem), u nás se bob léta používá jako krmivo, buď jako zralé semeno k přípravě krmných směsí nebo častěji jako pícnina v monokultuře nebo ve směskách formou čerstvé píce, častěji siláží a senáží.

Botanické zařazení a morfologické vlastnosti

Bob je rostlina jednoletá s hlubokým kořenovým systémem s přítomností hlízkových bakterií. Dorůstá obvykle výšky od 50 do 170 cm, lodyha je čtyřhranná a vzpřímená. Sudozpeřené listy do 25 cm dlouhé jsou na lodyze doplněné drobnými celokrajnými lístky. V úžlabí listů vyrůstá květenství (3 až 11květý hrozen). Barva květů je bílá až barevná, s žilkováním a tmavšími skvrnami. 3 až 20 cm dlouhé lusky jsou podle typu a odrůdy široké, válcovité i zploštělé, rovné i prohnuté, průměrně se 3 až 8 semeny, která jsou kulovitá, zploštělá i oválná, barvy od šedobílé až po černou.

Postavení lusků na rostlině je u variety minor vzpřímené, u variety major převislé.

Podle velikosti semen se rozlišují tři základní variety:

• Bob zahradní (svinský) – Vicia faba var. major (využíván jako zelenina a různě upravená potravina (západní Evropa a arabské země); HTS je 1 100 až 2 500 gramů.
• Bob koňský (polní) – Vicia faba, var. equina; je využíván jako krmivo (krmné směsi a horkovzdušné úsušky); HTS je 650 až 1 600 gramů.
• Bob drobnosemenný (holubí) – Vicia faba, var. minor; HTS 280 až 650 g.

Složení a význam pro výživu

V semenech je 30–34 % N-látek, 6–7 % vlákniny, až 40 % škrobu, do 1 % tuku a 3 % popelovin. Stravitelnost všech složek je vysoká pro všechny druhy hospodářských zvířat i pro člověka. Závažný je obsah hořkých látek (taninů atd.), které mohou způsobovat, jak nedobrou chuť, tak závažnější onemocnění (favismus apod.). Tato negativní vlastnost je z části odstranitelná vhodnou tepelnou aj. úpravou, především ale šlechtěním, kdy tzv. beztaninové odrůdy („00“ – dvounulky) neobsahují téměř žádný tanin a snížený obsah vicinu a konvicinu.

Odrůdy

V měřítku světa i Evropy jde počet do stovek, ve Společném katalogu odrůd EU je registrováno přes 150 kultivarů, v ČR je 8 odrůd v registru Národního odrůdové úřadu (NOÚ). Z nich je většina také v ČR množena, ale plochy rozmnožování postupně klesají; v roce 2015 bylo celkem 275 ha, v rcce 2018 jen 117 ha (Borek, Fanfare, Fernando a Merkur). Z významnějších odrůd bobu je třeba jmenovat zahraniční odrůdy, např. Arnika, Fuego, Fanfare, Skalar. Velmi podstatná vlastnost k rozlišení odrůd je barva kvetení: bíle kvetoucí jsou např. Mistral, Merlin, Albi, Gloria aj., u nichž je absence jedovatých taninů a barevně kvetoucí (Merkur, Borek, Stabil, Carola atd.).

Bob byl a je šlechtěn také v ČR (Selgen, a. s.), významné dnes jsou zejména odrůdy Merkur, Merlin a Mistral. Dříve byl používán výhradně jen sortiment tuzemského původu, mnohdy plně srovnatelný se špičkovými odrůdami ze zahraničí, které k nám ale nebyly dováženy. Více informací získáte v každoročně vydávaném přehledu odrůd Národního odrůdového úřadu (NOÚ) ÚKZÚZ.

Požadavky na prostředí, pěstování

Bobu se daří ve vlhčích a spíše chladnějších až středních polohách; tomu odpovídají podmínky v řepařské a bramborářské oblasti; vhodné jsou půdy jílovitohlinité až hlinitojílovité s neutrální reakcí. Při pH pod 5,5 se snižuje syntetická fixace dusíku. Minimální časový odstup jsou 4 (resp. 3) roky, prostorová izolační vzdálenost je 200 m. Dobře připravená půda musí být kyprá do hloubky seťového lůžka 8 až 10 cm. Hnojením je třeba zajistit minimální dávku čistých živin na 1 ha 20–40 kg N, 16–32 kg P, 50–100 kg K. Organické hnojení účelné není – prodlužuje vegetační dobu, ovlivňuje pozdější kvetení a zrání.

Výsev by měl být co nejranější, podle HTS se pohybuje v rozmezí 230 až 380 kg/ha. Optimální hloubka je 8–10 cm, řádky do 25 cm, častěji užší.

Ochrana – aktuální je preemergentní aplikace účinných herbicidů podle nabídky metodik. Bob je relativně dost citlivý na výskyt houbových chorob (antraknóza, botrytida, cerkosporióza, rzivost. Proti komplexu krčkových a kořenových chorob je třeba vysévat certifikované mořené osivo; ošetřování fungicidy během vegetace je problematické. Ze škůdců jsou pozornosti vhodné: listopas čárkovaný, třásněnky, mšice a zrnokaz bobový.

Podrobnější popis chorob a škůdců včetně doporučené ochrany je mj. v „Metodice pěstování bělokvětého bobu“ (Mze, 2007; APZL). Info: APZL Šumperk. Aplikaci přípravků je třeba ekonomicky uvážit.

Sklizeň a posklizňové ošetření

Vlhkost semene při sklizni by měla klesnout na 15–20 %. Výjimečně, např. při dlouhé nepřízni počasí může být až 30 % s rizikem ztrát klíčivosti. Desikace nebo aplikace přípravků na urychlení dozrávání je možná zejména při větším zaplevelení a opožděném zrání. Bezprostřední předčištění, pomalé dosoušení na roštech apod. jsou nezbytné, ostatní postupy jsou obdobné jako u jiných druhů.

Souhrn sledovaných znaků u odrůdových pokusů a při množení bobu

Barva květu, výnos semene, zralost ve dnech, délka rostlin, odolnost k lámání lodyh a poléhání, vhodnost ke kombajnové sklizni, odolnost proti chorobám (komplex listových skvrnitostí, rzivost, antraknóza, kořenová spála), obsah N- látek a HTS.

Porosty: nejvyšší dovolený výskyt jiných druhů luskovin, odrůd a typů; izolace – časová 3 roky, prostorová 200 m.

Požadavky na odrůdovou čistotu osiva: vlhkost max. 16 %, čistota analytická min. 98 %, klíčivost min. 80 %, nejvyšší dovolený výskyt jiných druhů (komonice, oves hluchý, šťovíky, kokotice).