Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

O travních porostech

13/03/08

Podpora extenzivního hospodaření, pastva v ekologickém zemědělství, přímé a národní doplňkové platby, pastva v méně příznivých oblastech. Zdroj: www.agroweb.cz
 

Travní porosty a jejich využívání
Podpora extenzivního hospodaření, pastva v ekologickém zemědělství, přímé a národní doplňkové platby, pastva v méně příznivých oblastech
1. Podpora extenzivního hospodaření
Podpora extenzivního hospodaření na travních porostech je od roku 2007 poskytována v rámci osy II Programu rozvoje venkova. Mezi nejdůležitější opatření patří platby v méně příznivých oblastech (LFA platby), platby v oblastech Natura 2000 na zemědělské půdě (Natura 2000 platby) a agroenvironmentální opatření (AEO platby). Žádosti o dotaci u výše uvedených opatření spadají od roku 2008 do režimu tzv. jednotné žádosti, která se podává do 15. května.
U AEO je jednou ze stěžejních podmínek pětiletý závazek, a proto v prvním roce pětiletého období žadatel kromě žádosti o dotaci podává i žádost o zařazení. Termín podání žádosti o zařazení je rovněž do 15. května. Základní podmínkou opatření LFA, Natura 2000 a AEO je dodržování podmínek dobrého zemědělského a environmentálního stavu, tzv. GAEC. Každé opatření dále obsahuje podmínky, které zabezpečují dosažení hlavní priority osy II, což je zlepšování životního prostředí a krajiny.
LFA platby a Natura 2000 platby
Poskytování LFA plateb upravuje nařízení vlády č. 75/2007 Sb.
O platbu může žádat každý zemědělec obhospodařující minimálně 1 ha zemědělské půdy s kulturou travní porost v oblasti LFA. Žadatel se při podávání žádosti o poskytnutí platby zaváže, že bude provozovat zemědělskou činnost minimálně na 1 ha travního porostu v LFA, a to po dobu nejméně pěti kalendářních let následujících po roce, za který mu bude poprvé poskytnuta platba v rámci LFA. Mezi podmínky rozhodné pro poskytnutí platby patří kromě dodržování GAEC užívání zemědělské půdy od data podání žádosti do 30. 9., údržba travního porostu pastvou nebo minimálně dvěma sečemi v termínech do 31. 7. a do 31. 10. a dodržení limitů intenzity chovu hospodářských zvířat minimálně 0,2 VDJ/ha travního porostu, maximálně však 1,5 VDJ/ha zemědělské půdy registrované k 31. 7. v evidenci půdy. Pro počet VDJ je rozhodný stav ústřední evidence hospodářských zvířat.

Platby Natura 2000 jsou poskytovány pouze na plochy, které se nacházejí v oblastech Natura 2000 a současně na území 1. zóny národních parků nebo chráněných krajinných oblastí. Podmínky pro poskytování plateb upravuje rovněž nařízení vlády č. 75/2007 Sb. Na rozdíl od LFA plateb není nutné dodržovat intenzitu chovu hospodářských zvířat. Naopak je nutné dodržovat zákaz aplikace hnojiv a statkových hnojiv a v případě pastvy na těchto lokalitách dodržet limit přívodu dusíku pastvou v průměru maximálně ve výši 30 kg dusíku na ha pasené plochy za rok.

AEO platby
Podmínky poskytování dotací v AEO jsou uvedeny v nařízení vlády č. 79/2007 Sb.
Travní porosty jsou podporovány konkrétně v podopatření Postupy šetrné k životnímu prostředí titulu Ekologické zemědělství a dále v podopatření Ošetřování travních porostů, které se člení na devět titulů.

Ekologické zemědělství na travních porostech je s podopatřením Ošetřování travních porostů vzájemně kombinovatelné. Mezi podmínky tvořící tzv. základní úroveň AEO patří kromě GAEC dodržování minimálních požadavků na použití hnojiv a statkových hnojiv, dále dodržování minimálních požadavků na použití přípravků na ochranu rostlin a dodržování podmínek na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů. Další hlavní podmínkou je údržba travního porostu pastvou nebo sečemi, přičemž u titulů podopatření Ošetřování travních porostů jsou podmínky údržby travního porostu definovány specificky pro každý jednotlivý titul. Odlišnosti lze tak najít v daných termínech sečí, v možnostech hnojení i v intenzitě provádění pastvy hospodářskými zvířaty. Podmínka dodržování intenzity je totožná jako u LFA plateb – tj. minimálně 0,2 VDJ/ha travního porostu, maximálně však 1,5 VDJ/ha zemědělské půdy k 31. 7.

Podmínky opatření LFA, Natura 2000 na zemědělské půdě i AEO jsou každoročně zpracovávány do metodik pro zemědělce, které lze nalézt na oficiálních stránkách Ministerstva zemědělství ČR či obdržet v papírové podobě na zemědělských agenturách.

Navržené změny
V současné době je ze strany povinných připomínkových míst i zástupců odborné zemědělské veřejnosti posuzován návrh změn v podmínkách AEO. Z hlavních bodů návrhu novely nařízení vlády č. 79/2007 Sb. lze zdůraznit následující změny týkající se hospodaření na travních porostech. Tyto změny by v případě jejich schválení měly platit již pro rok 2008.

V návrhu novely je zapracováno dorovnání platby pro ekologické hospodaření na travních porostech. Vedení Ministerstva zemědělství ČR rozhodlo o zvýšení sazby na 89 eur/ha. Toto zvýšení je platné pouze pro ekologické zemědělce hospodařící na travních porostech, kteří veškerou zemědělskou půdu vedenou v evidenci půdy obhospodařují v režimu ekologického zemědělství nebo v režimu přechodného období do ekologického zemědělství. U farem se souběhem ekologického a konvenčního hospodaření bude výše dotace na travní porosty ponechána v původní výši, tj. 71 eur/ha. Dotace se vyplácí v korunách, přičemž kurz platný pro přepočet dotace v roce 2008 činí 26,364 Kč/euro. Cílem navržené diferenciace sazeb v titulu ekologické zemědělství na travních porostech je zvýšená podpora ekologicky hospodařících zemědělců, kteří v tomto systému obhospodařují celou svou farmu. Jako přidaná hodnota tohoto kroku se pak jeví skutečnost, že kontroly v rámci ekologického zemědělství budou rychlejší a tvorba bioprodukce bude transparentnější vůči spotřebitelům.

Do návrhu novely je dále zapracován požadavek vznesený zástupci odborné zemědělské veřejnosti na umožnění přepásání ploch zařazených do titulu Ptačí lokality na travních porostech – hnízdiště chřástala polního. Návrh počítá s možností pastvy hospodářských zvířat na těchto plochách po provedení první seče, kterou lze v případě tohoto titulu provádět po 15. srpnu z důvodu ochrany hnízdišť chřástala polního.

Avizovaná úprava
Další úprava týkající se hospodaření na travních porostech byla již avizována ministrem zemědělství Petrem Gandalovičem.
V nastavení GAEC je jednou z podmínek pro obdržení plné výše dotací uveden zákaz změny kultury travní porost na kulturu orná půda. Tento zákaz vychází z požadavku Evropské komise na udržení poměru stálých pastvin vůči celkové zemědělské půdě.

Zákon o zemědělství v rámci definice kultury travní porost však dovoluje jednou za pět let travní porost za účelem zúrodnění rozorat. Rozorání za účelem zúrodnění a provádění obnovy travního porostu se nepovažuje za změnu kultury travní porost na kulturu orná půda.

Obnova travních porostů patří mezi radikální způsoby zlepšení druhové skladby porostů, a proto je vhodné vycházet z druhového složení stávajícího porostu a ekologických podmínek stanoviště. V rámci provádění obnovy travního porostu s krycí plodinou bude vyžadováno, aby do 31. srpna byla krycí plodina sklizena a na pozemku se nacházel souvislý travní porost. U opatření AEO a LFA je nutné při obnově travního porostu dodržovat všechny podmínky rozhodné pro poskytnutí dotace, s výjimkou termínu provedení první seče. Za vhodných podmínek lze tedy při provádění obnovy travních porostů finalizovat krycí plodinu, nicméně primární účel obnovy travních porostů, jímž je zlepšení mimoprodukčních, popřípadě produkčních funkcí travního porostu, musí být zachován.

Návrh novely AEO bude po řádném vypořádání připomínek předložen vládě ČR ke schválení. Celkově lze všechny navrhované změny označit ve svém důsledku za pozitivní jak z hlediska dopadu na zemědělskou praxi, tak z hlediska dosažení cílů AEO.

Klíčové informace
Hospodaření na travních porostech podporují v rámci Programu rozvoje venkova tři druhy plateb.
Navržená novelizace nařízení vlády č. 79/2007 Sb. se týká i hospodaření na travních porostech.
Žádost o dotace se letos podává do 15. května.
Ing. Anna Vejvodová
Ministerstvo zemědělství ČR
Odbor Řídící orgán HRDP
2. Pastva v ekologickém zemědělství
Základem ekologického zemědělství je holistické chápání přírody, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, říká zákon. Reakcí na tuto situaci jsou nyní snahy o trvale udržitelný rozvoj, respektive setrvalé zemědělství. Má-li tedy nadále být obecně setrvalé zemědělství ekologicky únosné a také ekonomicky přijatelné a rovněž sociálně spravedlivé i humánní, pak jedním ze způsobů dalšího vývoje bude ekologická intenzifikace.
Efektivně vyrábět nelze bez určité intenzity pěstování. To znamená, že v lepších podmínkách by se mělo intenzivně využívat především travních porostů obnovovaných, přisévaných a intenzivních trvalých.

Každý travní porost se přizpůsobuje svému stanovišti, pokud ho určitou dodatkovou energií nedonutíme změnit strukturu, produkci a kvalitu.
To je ovšem rentabilní pouze v lepších půdně-ekologických podmínkách. V horších podmínkách se travní porosty využívají extenzivně nebo, při současném nízkém stavu skotu, kdy krmení není prostě potřeba, se pro píci nevyužívají vůbec. Tím se význam travních porostů ještě víc přesouvá na jejich mimoprodukční, ekologické funkce.

Zemědělství je rozhodující součástí péče o krajinu, zachování životního prostředí a rázu krajiny. Obhospodařování travních porostů musí být v rovnováze se stanovištěm. Jeho úroveň musí odpovídat produkčním schopnostem dané lokality a účelu využití píce.

Rozhodujícími faktory hospodářského výnosu a kvality píce z travních porostů potom jsou: přirozená úrodnost půdy, úroveň výživy, floristické složení, počet a termín pastvy (sečí), průběh počasí a složení směsky při zakládání, obnově nebo přísevu.

Ekologické podmínky a organizace pastvy
Pastva skotu (masné krávy, telata a volci plemene aberdeen angus) probíhala v letech 2004 až 2007 na rozhraní Krkonoš a Jizerských hor v nadmořské výšce 580 metrů.

V porostu trvalé pastviny převládaly kostřava červená, psineček tenký, trojštět žlutavý a z dvouděložných druhů pampeliška lékařská a pryskyřník prudký. Půdní druh – půda hlinito-písčitá, slabě až středně skeletovitá, půdní typ kryptopodzol (hnědá půda středně až silně podzolovaná), humus 3,33 %, pH 5,0, P 78 mg/kg, K 156, Mg 138, Ca 1633. Průměrné roční srážky 1020 mm, teplota 5,8 OC, průměrné srážky za vegetační období 505 mm, průměrná teplota za vegetační období 11,9 OC.

Uspořádání pokusu: šest variant ve čtyřech opakováních, parcely 200 m2, na každé parcele lyzimetr v hloubce 0,4 m o záchytné ploše 0,25 m2.
Var. 1 – kontrola, dva pastevní cykly, nehnojená,
var. 2 – dva pastevní cykly, statková hnojiva,
var. 3 – kontrola, tři pastevní cykly, nehnojená,
var. 4 – tři pastevní cykly, statková hnojiva,
var. 5 – kontrola, čtyři pastevní cykly, nehnojená,
var. 6 – čtyři pastevní cykly, statková hnojiva.
Chlévský hnůj byl aplikován na podzim a močůvka po prvním pastevním cyklu. Statková hnojiva i zvířata pocházely ze stávající ekofarmy – uzavřené hospodářské jednotky. Nedopasky se kosily po každém pastevním cyklu lištovou, protiběžnou sekačkou a zůstávaly ležet.
Termíny pastevních cyklů:
Dva cykly – do 20. 6., do 15. 9. (7 až 10 dní 1 DJ v oplůtku 200 m2),
Tři cykly – do 31. 5., do 15. 7., do 15. 9. (5 až 8 dní 1 DJ v oplůtku 200 m2),
Čtyři cykly – do 20. 5., do 30. 6., do 15. 8., do 30. 9. (4 až 5 dní 1 DJ v oplůtku 200 m2).

Využívání pastviny a kvalita píce
Stupňované dávky dusíku formou pouze statkových hnojiv zvyšují výnos méně, než by se očekávalo. Je to dáno zvýšenou frekvencí využívaní .  Při stejné úrovni hnojení platí, že zvýšeným počtem pastevních cyklů klesá výnos, ale stoupá kvalita. Toto pravidlo není sice dogma, protože výnosy zpravidla klesají až po dvou, někdy třech využitích, ale v zásadě je určující. To je vidět na nehnojených variantách s tendencí snižování výnosů s počtem pastevních cyklů. Zde je ale také vliv výkalů zvířat.

Při vyšším zatížení skotem v kombinaci s vyšší intenzitou využívání se zvyšuje koncentrace NL z 113,7 g/kg sušiny (při zatížení 0,9 DJ/ha a dávce N54) na 130,4 g/kg sušiny (při zatížení 1,4 DJ/ha a dávce N84) až na 152,6 g/kg sušiny (při zatížení 2 DJ/ha a dávce N120) při současném snížení koncentrace vlákniny v píci a mírném zvýšení koncentrace energie v píci (tab. 1).

Současně ovšem dochází i k vyšší stravitelnosti a dobrovolnému příjmu píce zvířaty (graf 2). Přitom zvýšený příjem sušiny, díky zkrmování v ranější fenofázi intenzivnějším využíváním, není zanedbatelný. Při kvalitě a chutnosti píce a dvou pastevních cyklech je denní příjem sušiny 2 kg na 100 kg živé váhy zvířete, ale při čtyřech pastevních cyklech je to už 2,76 kg. Přídavkem jádra se tento příjem snižuje. V konečném důsledku se tak produkční účinnost kvalitní píce zvyšuje až na dvojnásobek, šetří se jádro a stávající plochu pastvin, respekt. trvalý travní porost (TTP) by stačilo využít menší stádo skotu.
V podmínkách extenzivního zatížení zemědělské půdy skotem, které u nás nastalo po roce 1989, a souběžné intenzifikaci mléčné užitkovosti dojených krav (nyní 6500 kg), je nutně tato užitkovost doháněna jádrem.
Do určité užitkovosti lze však zajistit zvýšenou potřebu živin pro vysoce užitkové krávy právě intenzifikací využívání travních porostů. Potom by stačilo na litr mléka asi 0,1 až 0,15 kg jádra namísto současných 0,3 kg, nehledě na dobu laktace.
Intenzita využívání travních porostů snižuje produkci píce z hektaru, ale podstatně zvyšuje její kvalitu. Ta je charakterizovaná zejména vyšším dobrovolným příjmem píce s vyšší koncentrací živin a energie, což ve vazbě na redukované stádo skotu umožňuje zkrmovat více objemné píce zvířeti ročně při nižší spotřebě koncentrátů.
Extenzivní způsob obhospodařování TTP naopak vede k přebytkům nezkrmitelné píce a zvyšuje nároky na spotřebu jadrných krmiv. Pro stádo skotu v ČR je to řádově o 0,75 milionu tun.
Tato situace vede v konečném důsledku k vyšší produkci statkových hnojiv v ekvivalentu kejdy skotu o několik milionů m3, potažmo celkového množství dusíku, a tak zvyšuje ekologickou zátěž životního prostředí (u podniků se 100% TTP, kdy je nelze aplikovat ani na ornou půdu).
Mimo to se dá očekávat další zátěž životního prostředí dusičnany v případě rozorání určité části stávajících travních porostů pro výrobu obilovin.
Po vzrůstu jejich cen na podzim roku 2007 (průměrná cena krmné směsi pro dojnice byla 5500 Kč/t do žní 2007, a na podzim 7000 Kč/t). V těchto podmínkách prudkého nárůstu cen obilovin je současný model výživy skotu v LFA (postavený na extenzivním využívání TTP a kompenzaci nízké kvality vyrobené píce vysokou spotřebou koncentrátů) ekonomicky neudržitelný a ohrožuje existenci zde hospodařících podniků.

Racionální pastva a podzemní vody
Výsledky ukazují na vliv zvyšujícího se zatížení skotem a zvyšujících se dávek statkových hnojiv, tj. hnoje a močůvky skotu, na minerální dusík a základní makroprvky – P, K, Ca, Mg a S v lyzimetrických vodách.
Bereme v úvahu jejich množství v perkolátech v přepočtu na ha v hloubce 0,4 metru. V průběhu čtyř let u minerálního dusíku (podíl dusičnanového dusíku v lyzimetrických vodách byl v našem případě 93 %) nedošlo ani při nejvyšších dávkách hnoje a močůvky ke zhoršení situace proti kontrole.
Hodnoty v přepočtu na hektar jsou velice nízké. Zatímco na nehnojených kontrolách se jedná v průměru o 0,6 kg vyplaveného minerálního dusíku na hektar a rok, na hnojených variantách jsou hodnoty od 0,95 do 1,15 kg/ha.
Pokud se týká vlastních dusičnanů (NO3–), pak na nehnojených parcelách byla jejich průměrná koncentrace 4,2 mg/l a na hnojených 8,5 mg/l . Tady je vidět bezprostřední ekologická – vodoochranná funkce travních porostů.
Na černém úhoru, bez použití hnojiv, bývá proplavení minerálního dusíku až pětinásobné. Zapojený drn je schopen zachytit až 80 % dešťových srážek a hlavně škodliviny jako dusičnany, fosforečnany a využít je k produkci píce.
Důležité je také to, že luční a pastevní půda obsahuje více uhlíku než orná, a při širším poměru C/N – více než 20, je všechen minerální dusík (uvolněný mineralizací, eventuálně z hnojiv) ihned spotřebován mikroorganismy.
V této půdě bývá až 98 % dusíku vázaného v organické formě a jen asi 2 % ve formě minerální (s vyšším podílem dusičnanového), přijatelné pro rostliny.
Draslíku se v průměru infiltrovalo do hloubky 0,4 metru 3,2 kg/ha na nehnojených a 7,23 kg/ha na hnojených variantách.
Vápníku bylo v průměru čtyř let naměřeno v lyzimetrických vodách sice pouze 1,4 kg/ha na nehnojených a 6,4 kg/ha na hnojených variantách, avšak na jiných stanovištích (zvláště úrodnějších a s vyšším pH) to bylo až 60 kg proplaveného Ca na hektar.
Velké množství proplaveného Ca a Mg upozorňuje na potřebu dodání těchto prvků hnojením (nebo v lizech) zvláště na pastvinách (travní tetanie).
Množství P nebylo hnojením průkazně ovlivněno. V přepočtu na hektar se hodnoty pohybovaly od 0,06 do 0,83 kg.
Množství hořčíku se hnojením průkazně zvyšuje. Hodnoty Mg se pohybovaly od 0,1 do 0,37 kg/ha. Množství síry se naměřilo od 0,6 do 1,19 kg/ha.
Vliv pastvy na složení porostu
Na začátku pokusu bylo v porostu zjištěno celkem 51 druhů vyšších rostlin, z toho 12 druhů trav, pět druhů leguminóz a 34 druhů ostatních dvouděložných.
Pokryvnost trav byla v průměru 44 %, leguminóz okolo 3 % a ostatních dvouděložných 43 %. Prázdných míst bez pokryvu bylo 10 %. Po prvním roce pastvy se začínal projevovat vliv zvýšené intenzity využívání na rozšíření leguminóz (zejména jetele plazivého) a na mírný pokles pokryvnosti ostatních dvouděložných rostlin. Na plochách s menším počtem pastevních cyklů byl zjištěn mírně vyšší počet rostlinných druhů.
Po čtyřech letech pasení se projevil vliv zvýšené frekvence spásání a hnojení na mírné zvýšení pokryvnosti trav. Se vzrůstající frekvencí spásání a dávkou hnojiv klesal počet rostlinných druhů (tab. 2 a 3). Jiné výsledky pratotechnického výzkumu provedené v ČR porovnávající vliv intenzit využívání TTP na botanické složení porostů však prokazují spíše opak.
Vlivem intenzity využívání směrem od dvousečného ke čtyřsečnému využívání se významně zvyšuje počet druhů v porostu ze 74 při extenzivním využívání na 82 při intenzivním (čtyřsečném) využívání. Tato tendence je přitom stejná při všech úrovních hnojení.
Závěry
Řízená pastva skotu neohrožuje životní prostředí proplavením škodlivin do podzemních vod ani nezhoršuje botanické složení porostu. V případě extenzivní pastvy – dva pastevní cykly – dochází ovšem k rozšiřování šťovíků, neboť v dlouhém mezidobí sečení nedopasků stačí šťovík dozrát i na pokose. V tom případě je nutné ničit plevel lokálně do doby květu. Racionální využívání statkových hnojiv, od skladování, zrání až po vhodnou aplikaci, prospívá vyvážené výživě porostu a kvalitě sklízené nebo pasené píce. Současně je i zárukou posílení mimoprodukčních funkcí travních porostů a ochrany životního prostředí. Intenzivnějším hnojením a využíváním travního porostu se zvyšuje energetická složka píce a také obsah dusíkatých látek. Naopak se snižuje vláknina. Současně ale dochází ke zvýšené stravitelnosti a dobrovolnému příjmu píce. Tím se zásadně zvýší produkční účinnost této píce zkrmované v ranější fenofázi a šetří jádro, jehož cena se radikálně zvýšila.
Práce vznikla za podpory výzkumného záměru VÚRV, v. v. i., č.: MZE 0002700601.
Klíčové informace
Travní porost se přizpůsobuje svému stanovišti a jeho obhospodařování mu musí odpovídat.
Mimoprodukční význam travních porostů stoupá v horších půdně-ekologických podmínkách. Zárukou posílení této funkce a ochrany životního prostředí je rovněž racionální využívání statkových hnojiv.
Řízená pastva skotu nezhoršuje botanickou skladbu porostu ani kvalitu podzemních vod.
Extenzivní využívání travních porostů a kompenzace nízké kvality vyrobené píce vysokou spotřebou koncentrátů je v době růstu cen obilovin ekonomicky neudržitelné a ohrožuje existenci podniků hospodařících v LFA.
Ing. Josef Fiala, CSc.
Ing. Alois Kohoutek, CSc.
Ing. Jan Gaisler
Ing. Milan Jiřič
Ing. Taťjana JiřičováVýzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně
3. Přímé a národní doplňkové platby
Od roku 2004 je zemědělská půda včetně travních porostů a stálých pastvin podporována ze zdrojů Evropské unie v rámci jednotné platby na plochu (SAPS). SAPS patří ke skupině plateb v rámci EU, které nemají vazbu na aktuální produkci zemědělských komodit a jsou proto označovány jako tzv. platby oddělené od produkce. SAPS je vyplácen zemědělcům, kteří obhospodařují minimálně jeden hektar oprávněné výměry zemědělské půdy, splňujícím podmínky dané vládním nařízením pro příslušný rok.
Tak jako v minulém roce, i letos platí nařízení vlády č. 47/2007 Sb. Zejména podle příslušné legislativy EU musí být předmětná zemědělská půda způsobilá, tzn. nacházet se v dobrém zemědělském stavu k 30. červnu 2003.

Dále musí být tato půda vedena v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů, tzv. LPIS. Přesto, že není nutné vykazovat zemědělskou produkci, je nutné veškerou výměru zemědělsky obhospodařovat a plnit tzv. podmínky dobrého zemědělského a environmentálního stavu. V souvislosti s travními porosty a stálými pastvinami se jedná především o dodržení podmínky, že nedojde ke změně této kultury na ornou půdu v rámci trvalého rozorání. Dočasné rozorání, tzv. obnova travního porostu či stálé pastviny, je povoleno při dodržení podmínek daných vládním nařízením jednou za pět let.

SAPS a top-up
Sazba na hektar zemědělské půdy je charakterem platby SAPS jednotná po celé České republice a pro všechny kultury, jakými jsou např. orná půda, trvalé travní porosty a stálé pastviny.
Výše sazby se úměrně zvyšuje, v roce 2004, kdy nové členské státy včetně ČR obdržely 25 % úrovně přímých plateb ve starých členských státech, činila sazba 1830,40 Kč/ha, v roce 2007 se 40% úrovní přímých plateb byla sazba 2791,50 Kč/ha, pro letošní rok, kdy se jedná o 50 % úrovně přímých plateb, se zhruba pro 21 000 žadatelů přibližně na 3 492 000 ha odhaduje sazba na 3500 Kč/ha.
Sníženou úroveň přímých plateb lze dorovnat v rámci národních doplňkových plateb k přímým podporám, tzv. top-up, ze státního rozpočtu.
V roce 2005 a 2006 byly tyto platby poskytovány na sektory chmele, lnu, některých plodin na orné půdě, brambor na výrobu škrobu a přežvýkavce zcela ve vazbě na produkci. V rámci platby na přežvýkavce byla vyžadována jistá vazba na zemědělskou půdu, bylo nutné dodržet podmínku tzv. intenzity, tzn. vykázat určitou výměru krmných plodin (tj. i výměru travních porostů či stálých pastvin) ve vztahu k počtu přežvýkavců.
Od roku 2007 se podmínky pro nastavení plateb top-up změnily novými závaznými vodítky Evropské komise. U přímých plateb v EU bylo u většiny komodit zapotřebí minimálně částečné oddělení od aktuální produkce, respektive bylo umožněno poskytovat platbu vázanou na produkci pouze v omezené výši. Tento princip je nutné dodržovat i v rámci plateb top-up.
V roce 2007 byly dorovnány stejné tzv. citlivé sektory chmele, lnu, přežvýkavců, brambor na výrobu škrobu a orné půdy. Kromě škrobu, který byl zčásti poskytován na skutečnou produkci, byly ostatní sektory, například přežvýkavci, podporovány odděleně od produkce, na základě produkce, resp. chovu, k referenčnímu datu 31. března 2007.
Návrh ministerstva pro rok 2008
Pro rok 2008 má ministerstvo zemědělství v úmyslu s určitými úpravami podpořit stejné spektrum citlivých sektorů jako v letech předchozích. Současný návrh předpokládá rozšířit podporu orné půdy na veškerou zemědělskou půdu, tedy včetně travních porostů a stálých pastvin. Návrh top-up pro letošní rok je stále v procesu intenzivního jednání s Evropskou komisí. Po schválení návrhu Evropskou komisí budou podmínky za předpokladu schválení vládou vymezeny příslušným nařízením vlády.

Česká republika vyvíjí maximální úsilí, aby byla zemědělská půda, včetně travních porostů a stálých pastvin, podporována v rámci SAPS i po roce 2010 a snaží se zachovat systém výplaty finančních prostředků na citlivé sektory – těmi jsou zejména len, chmel, přežvýkavci a škrob.

Klíčové informace
V rámci jednotné sazby (SAPS) jsou ze zdrojů Evropské unie podporovány rovněž travní porosty, a tedy i stálé pastviny.
Úroveň přímých plateb lze dorovnat ze státního rozpočtu České republiky.
Ministerstvo zemědělství se snaží prosadit pokračování podpory SAPS i po roce 2010 a současně zachovat systém financování tzv. citlivých sektorů.
Ing. Václava Coombesová
Ministerstvo zemědělství ČR
odbor přímých plateb
4.Pastva v méně příznivých oblastech
Trvalé travní porosty jsou významným krajinotvorným prvkem, který kromě produkční funkce plní řadu mimoprodukčních úloh. Pozitivně ovlivňují vodní zdroje, jsou cenným rezervoárem geneticky různorodých společenstev a v neposlední řadě napomáhají zachovat přirozenou úrodnost zemědělské půdy.
Dodává-li se travním porostům jen minimum energie jednou až dvěma sečemi bez zásahu do drnu, zůstanou ve formě stabilizovaných květnatých luk, u kterých nabývá na významu jejich mimoprodukční role. Při dodání většího množství energie vzniknou pícninářské, nutričně kvalitní a výnosné porosty.

Stupeň a forma využití trvalých travních porostů (TTP) bude vždy závislá na jejich rozloze a potenciálním množství zvířat, která je mohou využívat. Dá se předpokládat, že vedle ploch, které se budou využívat intenzivně pro výrobu mléka a masa, budou i plochy, jež se budou zhodnocovat extenzivně, pro pastvu krav bez tržní produkce mléka (KBTPM) a ovcí, resp. se pro produkci píce nebudou vůbec využívat a bude je nutno udržovat jinak než pastvou.

Plocha TTP a stavy zvířat
Podíl TTP ze zemědělské půdy není v České republice zanedbatelný. Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) bylo v roce 1990 u nás 833 000 ha TTP, z toho 577 000 ha luk a 256 000 ha pastvin.
V roce 1999 byly naposledy TTP evidovány zvlášť jako louky a pastviny (665 000 a 285 000 ha). Od roku 2000 jsou vykazovány jen souhrnně.
V letech 2004 a 2005 představovala výměra TTP 972 000 a 974 000 ha. Další vývoj zastoupení TTP bude, mimo jiné, záviset i na změnách rozlohy orné půdy. ČR má dlouhodobě vysoký podíl zornění zemědělské půdy.
V letech 1990, 2004 a 2005 byly plochy orné půdy 3 232 000, 3 055 000 a 3 047 000 ha, což představuje 75,23; 71,63 a 71,54% zornění. Vzhledem k tomu, že zornění zemědělské půdy je ve státech EU-15 v průměru 54,8 % (Kohoutek a Pozdíšek, 2006), dá se předpokládat, že stávající trend v nárůstu ploch TTP bude pokračovat.
Pastva se řadí mezi nejstarší formy využívání travních porostů, je přirozeným způsobem výživy hospodářských zvířat a jako taková je uplatňována na celém světě. Zpravidla je organizována tak, aby zajistila vysokou užitkovost zvířat, dobré využití spásaných porostů, vysokou produktivitu práce a nízké náklady.
Vedle uvedené produkční úlohy však také plní i mimoprodukční roli, která je obvykle formulována jako péče o krajinu. Jak již bylo uvedeno, při využití travních porostů pastvou je nezbytné nalézt optimální vazby mezi přírodními podmínkami, hospodářskou potřebou a možnostmi společnosti.
V návaznosti na zvyšování ploch TTP však vývoj stavu zvířat, která je mohou využívat, není příznivý. TTP se tradičně využívaly a využívají především přežvýkavci.

V podmínkách ČR hraje rozhodující roli ve využívání TTP především skot. V chovu skotu je v Evropě patrná tendence k poklesu počtu dojnic, k tvorbě větších a produktivnějších stád. Dá se předpokládat, že u této kategorie bude pastva ( jako systém chovu) pozbývat na významu. Proto bude zvyšující se podíl TTP využíván především chovem masného skotu, ovcemi a jalovicemi, stejně jako jezdeckými koňmi, jejichž počet je na vzestupu ve většině zemí EU-15 (Pozdíšek a kol., 2004). K obdobnému trendu dochází i v ČR (údaje ČSÚ, Anonym, 2006, Anonym, 2007). Od roku 1990 do roku 2000 poklesl stav skotu z 3 506 000 na 1 574 000 kusů. Trend v poklesu stavu skotu pokračuje i v současnosti – jeho stavy v letech 2004, 2005 a 2006 byly 1 428 000, 1 398 000 a 1 374 00 kusů. Obdobně jako v Evropě, i u nás došlo k poklesu počtu dojnic. V letech 2000, 2004, 2005 a 2006 byl u dojnic zaznamenán pokles z 547 000 kusů na 437 000, 433 000 a 423 000 kusů.
Naopak u krav BTPM došlo v uvedených letech ke zvýšení stavů z 67 000 na 136 000, 141 000 a 141 000 kusů. Přes zvyšující se stavy krav BTPM je však vývoj této kategorie v ČR nutno hodnotit jako nepříznivý. Stavy krav BTPM jsou totiž v ČR oproti EU-15 velice nízké. Z uvedených údajů je navíc ještě patrné, že v posledním období (2005/2006) ještě došlo ve vývoji stavů ke stagnaci. V roce 2005 byl počet krav BTPM na 100 ha zemědělské půdy 16,5 kusu oproti 26,9 kusu v EU-15 (ekvivalent na úrovni 163 %). Přitom vyjednané stropy početních stavů (kvót) s EU s nárokem na přímé platby (90 300 kusů) byly v roce 2005 naplněny u krav BTPM na 156 % (Kvapilík, 2005).

Přežvýkavci nestačí
Další potenciál ve využití TTP je možno hledat v chovu ovcí a koz.
Chov ovcí, obdobně jako chov skotu, zaznamenal výrazný propad. Od roku 1990, kdy bylo v ČR 430 000 kusů ovcí a beranů, došlo k výraznému snížení jejich stavů. Nejnižší stavy byly v roce 2000, kdy dosahovaly 84 000 kusů. V následujícím období došlo k příznivému vývoji, který byl výsledkem podpůrných a dotačních programů, souvisejících s chovem ovcí zejména v méně příznivých oblastech, i zvyšující se poptávky po skopovém mase a dalších produktech z chovu ovcí a koz.

V letech 2004, 2005 a 2006 byly stavy ovcí a beranů 116 000, 140 000 a 148 000 kusů. I přes tento příznivý trend jsou uvedené stavy v porovnání se státy EU nízké. V roce 2006 činil počet ovcí na 100 ha zemědělské půdy 3,5 kusu, zatímco průměr EU představuje kolem 72 kusů (Anonym, 2007). I přes to stav ovcí v ČR naplňuje stropy početních stavů (kvóty) dojednané s EU (66 733 kusů) na 222 %.
V horizontu posledních let byl zaznamenán i příznivý trend ve vývoji početních stavů koz a kozlů. Stavy koz poklesly od roku 1990 do roku 2004 v důsledku úbytku drobných chovatelů koz ze 40 638 na 11 912 kusů. V posledních letech (2005 a 2006) však je vykazováno plynulé zvyšování jejich stavů – na 12 623 a 14 402 kusů.

Současný trend chovu koz je charakterizován koncentrací chovu do farem specializovaných na výrobu sýrů a dalších produktů z kozího mléka včetně kosmetických přípravků. Ministerstvo zemědělství uvádí, že vzhledem k příznivým půdně-klimatickým podmínkám v ČR i značné výměře dosud málo využívaných horských a podhorských oblastí lze předpokládat nárůst početních stavů ovcí a koz i do budoucna (viz tabulka).
Z dané rozvahy je patrné, že při dodržení uvažovaných parametrů lze chovem přežvýkavců v ČR využít okolo 530 000 ha TTP, což je asi 62 % sklízených ploch (852 000 ha v roce 2005).

Z toho následně vyplývá, že stávající stavy skotu, ovcí a koz neumožňují využít jejich chovem téměř 325 000 ha sklízených ploch TTP, resp. 38 % jejich aktuální výměry. Vypočítaný výpadek stavů přežvýkavců by ve vztahu k využívání TTP nahradilo například zvýšení stavů krav BTPM o 160 000 kusů (na 300 000, to je například 80 % kvóty Rakouska) nebo zvýšení stavů ovcí a koz o 1 080 000 kusů.
A to ještě uvedená úvaha opomíjí fakt, že ČSÚ uvádí celkovou plochu TTP v ČR v roce 2005 v rozsahu 974 000 ha.
To znamená, že v roce 2005 bylo v ČR navíc evidováno 122 000 ha nesklízených ploch TTP. V daných souvislostech je patrné, že se v ČR dostává do rozporu tendence ke zvyšování ploch TTP s tlakem na stagnaci (kvotaci) stavů přežvýkavců. V takové situaci by zákonitě muselo dojít ke zhoršeným podmínkám v ekonomickém i ekologickém využívání TTP.
Význam pastvy roste především v méně příznivých oblastech, označovaných jako Less favoured areas (LFA), kde je chov skotu jinou formou agrární činnosti těžko nahraditelný.
V těchto oblastech jsou trvalé travní porosty nejen potenciálním producentem objemné píce, ale významně se spolupodílí na vytváření kulturní krajiny a na zachování její biodiverzity.
V EU je zařazeno do znevýhodněných oblastí (LFA) asi 52 % zemědělské půdy. Podíl zemědělské půdy v takových oblastech na celkové rozloze zemědělské půdy kolísá podle konkrétních podmínek v jednotlivých státech od 2 % v Nizozemsku do 78 % v Řecku. V Lucembursku dokonce do této kategorie řadí téměř 100 %.

V ČR odpovídá kategorii LFA 45 % zemědělské půdy. EU podporuje ve znevýhodněných oblastech (LFA) extenzívní hospodaření s tím, že zde hospodařící zemědělci jsou finančně odškodňováni za ztráty na příjmech, které jim vznikají v důsledku hospodaření v těchto oblastech.
V posledních letech se v ČR počet žadatelů o finanční příspěvek na hospodaření v méně příznivých oblastech významně zvyšuje. V letech 2004, 2005 a 2006 byly v rámci opatření LFA vyplaceny finanční prostředky 43, 1616 a 8206 příjemcům a v rámci stejného opatření bylo v roce 2006 podáno již 9295 žádostí (Anonym, 2007).

Chráněná území a specifika pastvy
Celkový počet chráněných území podle ČSÚ stoupl v letech 1995 až 2005 z 1733 na 2210 a jejich plocha v uvedeném horizontu vzrostla z 1 188 200 ha na 1 303 800 ha.
Význam ekosystémů travních porostů na těchto lokalitách spočívá mimo jiné v tom, že mají zásadní význam pro zachování biodiverzity. Jsou to společenstva odpovídající přírodním poměrům, zachovávají cenné typy společenstev s chráněnými, ohroženými či fytogeograficky významnými druhy.

V oblastech vyžadujících ochranu je proto často funkce travních porostů naprosto nezastupitelná.
V rámci managementu, který je na těchto lokalitách v posledních letech realizován, zaznamenává pastva, a to především pastva ovcí, přímo renezanci. Z hlediska aplikace pastvy v chráněných územích, kde je vždy jejím úkolem udržení žádoucí biodiverzity na pasené lokalitě, je nejdůležitější stanovit optimální pastevní zatížení těchto ploch, a to tak, aby v důsledku neúměrného zatížení přepásané plochy nedocházelo k ochranářsky nežádoucím změnám vegetace.

V dané souvislosti je třeba především zohledňovat skutečnost, že pastva zvířat v chráněných oblastech má specifický charakter, protože její prioritou je stabilizace stanovištně odpovídajících biocenóz. Při hodnocení pastvy v chráněných oblastech však není tato zásada vždy dodržována. Například Hejcmana aj. (2002) se domnívají, že výsledky badatelů z řad zemědělců jsou pro management chráněných území málo využitelné, protože jsou zaměřené především na množství, kvalitu biomasy a živočišnou produkci. Konstatují, že rozdílný botanický a zemědělský pohled může vést k mnohým nedorozuměním při obhospodařování zájmových území.
Respektování specifik pastvy v těchto lokalitách by ovšem nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat.

Extenzivní a intenzivní způsob pastvy
Podstatné je, že v přírodních podmínkách neexistuje ostrá hranice mezi produkčním a tzv. mimoprodukčním využíváním trvalých travních porostů, resp. mezi produkčním a mimoprodukčním významem travních porostů. Ve skutečnosti jde o to, která funkce porostu je považována za primární a která za sekundární.

Zpravidla se jedná o vzájemnou interakci obou rolí s tím, že jedna z nich většinou převažuje. V podstatě záleží na stanovišti, na kterém porost roste (nadmořské výšce, klimatických podmínkách, typu půdy, svažitosti a členitosti pozemků a jejich dostupnosti), na struktuře a zaměření živočišné výroby a na způsobu jeho využití, odvozeném od těchto podmínek.
V daných souvislostech je třeba mít vždy na paměti, že pastevní porosty jsou výrobním prostředkem, který je třeba adekvátně ošetřovat. Forma a intenzita jejich ošetřování je zpravidla ovlivňována řadou faktorů. Rozhodující bude produkční potenciál pastevního porostu, organizace pastvy a zatížení pasené plochy.

Produkční potenciál pastevních porostů bude dán stanovištními a klimatickými podmínkami. Je ho možno ovlivnit především intenzitou využití a hnojením. V poslední době se přechází od intenzivního využívání pastevních ploch na méně intenzivní systémy pastvy. Cílem již není pouze produkce porostu, ale také ovlivnění jeho druhové diverzity a snížení nebezpečí narušení drnu, a tím také eroze.
Přechod mezi extenzivním a intenzivním způsobem pastvy může představovat střídavý systém využívání pastevních porostů, při němž je plocha rozdělena na dvě části. Polovina plochy je od jara využívána jako permanentní pastva. Na druhé polovině plochy je první seč využita ke konzervaci a seč otavy potom přepásána až do konce vegetačního období.
Při tomto systému využívání (ošetřování) pastevní plochy je možné podpořit tvorbu zásobních látek v kořenovém systému a prodloužit vytrvalost porostu se současným zachováním žádoucí produkce píce. Produkci navíc můžeme podpořit hnojením zejména dusíkem. Živiny se samozřejmě do ekosystému dostávají také díky pasoucím se zvířatům.

Permanentní pastva
Mezi extenzivní pastevní systémy patří permanentní pastva.
Zvířata mají od jara až do konce vegetačního období k dispozici celou pastvení plochu. Může se jednat také o celoroční pobyt zvířat na pastvině. Zvířata jsou při tomto způsobu pastvy rovnoměrněji rozmístěna na ploše a snižuje se tím nebezpečí narušení drnu a eroze půdy.
Je-li pastevní píce málo, zejména na jaře, přidává se na určitou dobu další plocha. Jedná se o pojistnou plochu, která může být podle počasí a stavu porostu buď spasena, nebo posečena a zakonzervována.
Ošetřování pastviny bude záviset na stavu travního drnu a celkovém zatížení. Cílem je co nejvíce minimalizovat veškeré zásahy. Na jaře je vhodné provést přísev (přesev) nejvíce poškozených míst. Pro něj se vybírají kvalitní druhy, které rychle vzchází a zapojí poškozená místa. Velmi vhodný je pro tento účel jílek vytrvalý.

Další opatření by měla směřovat k vytvoření hustého travního drnu, resp. podpoře odnožování. Jedním z nich je samotná pastva. Zvířata svojí činností (okus pastevní píce, sešlapávání) přispívají k vytvoření hustého a zapojeného travního drnu.
Další záležitostí je odstraňování nedopasků. Některé bezcenné druhy zastoupené v pastevním porostu zvířata nevyužívají. Takové druhy se mohou na ploše nerušeně rozšiřovat nejenom vegetativně, ale také generativně. Typickým příkladem je například šťovík, jehož vysemenění na pastvině zabrání jen jeho včasné odstranění. Zvířata opomíjí také jinak hodnotné druhy trav, u kterých se po vymetání snižuje chutnost. V této vegetační fázi se navíc zastavuje jejich odnožování, což v konečném důsledku vede ke snížení hustoty travního porostu. Odstraňováním nedopasků je možno snížit riziko zaplevelení pastevního porostu bezcennými druhy a zároveň podpořit hustotu travního drnu. Jinou možností, jak podpořit odnožování trav, je pokosení pastevního porostu na jaře (počátek metání) na výšku 10 cm. Ozimé trávy již poté nebudou vytvářet stébla, ale převážně listové výhony. Kladně bude ovlivněna kvalita pastevní píce. Posečená biomasa (vrcholová část porostu) se navíc vrací do ekosystému jako zdroj živin.

Dlouhodobější stabilita botanického složení a větší protierozní působení se dá očekávat pouze od hustého a dobře odnožujícího drnu. Takový drn je pak odolný vůči poškození sešlapáváním a zabraňuje rozšiřování plevelných druhů. Jako zdroj živin pro porost slouží při permanentní pastvě převážně výkaly zvířat. Případným dalším zdrojem živin mohou být organická hnojiva vyprodukovaná v rámci zemědělského podniku. Využít je možné kejdu nebo chlévský hnůj. Chlévský hnůj je vhodné na pastevní porosty aplikovat v podzimních měsících v dávce 10 až 15 t/ha.
Příspěvek byl zpracován s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Klíčové informace
Travní porost je výrobní prostředek, který je třeba adekvátně využít.
Na stupeň a formu využití travních porostů má vliv celý komplex faktorů.
Tendenci zvyšování ploch trvalých travních porostů neodpovídá vývoj početních stavů přežvýkavců.
Při využívání trvalých travních porostů hraje i nadále rozhodující roli skot, zatímco chov ovcí a koz představuje až další potenciální možnost.
Význam pastvy se zvyšuje především v méně příznivých oblastech.
Doc. Ing. Pavel Veselý, CSc.
Ing. Jiří Skládanka, Ph.D.Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně
Agronomická fakulta
Ústav výživy zvířat a pícninářství
(Seznam literatury je k dispozici u autorů příspěvku.)
Zdroj: Agroweb 

Zařazeno v Aktuality, Dotace, Odkazy