Agrovenkov o.p.s.
Informační středisko pro rozvoj zemědělství a venkova Pardubického kraje

Plán zavedení správné zemědělské praxe, havarijní plány

12/02/08
smf

V tomto článku jsou uvedeny některé povinnosti v oblasti ochrany životního prostředí, které při neplnění mohou mít vliv na získání zemědělských dotací. Zdroj: www.ekolist.cz, autor ENVI GROUP, s.r.o.
 

Plán správné zemědělské praxe, havarijní plány
V tomto článku jsou uvedeny některé povinnosti v oblasti ochrany životního prostředí, které při neplnění mohou mít  vliv na získání zemědělských dotací. Téma závadných látek a havarijních plánů se však netýká pouze zemědělských podniků, ale všech uživatelů nebezpečných látek.
1.0 Plán zavedení zásad správné zemědělské praxe
Povinnost zpracování:
(§ 5 zákona č. 86/2002 Sb.)
Provozovatelé středních nebo velkých zemědělských zdrojů, ukládá krajský úřad provozovateli místo povinnosti dodržovat emisní limity povinnost plnit plán zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje. Provozovatel tohoto stacionárního zdroje vypracuje ve stanoveném rozsahu (vyhláška č. 615/2006 Sb.) návrh plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe u stacionárního zdroje a předloží ho krajskému úřadu se žádostí o schválení k jeho provádění. Plnění tohoto plánu se považuje za splnění povinnosti dodržovat emisní limity.

Evidence zdrojů s uplatněným plánem zavedení správné zemědělské praxe
(§ 29-31 vyhlášky č. 356/2002 Sb.)
Evidenci zdrojů s uplatněným plánem zavedení správné zemědělské praxe podle § 5 odst. 8 zákona vede krajský úřad. Údaje potřebné pro evidenci zpracovávají provozovatelé zdrojů podle příslušného vzoru poskytnutého krajským úřadem a předávají je současně s žádostí o uplatnění plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe.

Obsah plánu zavedení zásad správné zemědělské praxe:

  1. kategorie, skupina, název, umístění a popis zdroje podle údajů provozní evidence,
  2. podrobný technický popis zdroje a používaných technologických postupů,
  3. způsob ustájení a projektovanou kapacitu ustájení hospodářských zvířat,
  4. způsob odvádění amoniaku do vnějšího ovzduší,
  5. provozní řád, který je součástí plánu, jedná-li se o velký zdroj,
  6. údaje v souhrnné provozní evidenci, zejména emise amoniaku vykazované za uplynulé 2 roky,
  7. referenční nebo snižující technologie pro chovy hospodářských zvířat, skládky chlévského hnoje a kejdy a způsoby zapravení na pole, u kterých je deklarován emisní hmotnostní tok amoniaku do vnějšího ovzduší, a které budou v rámci plánu u zdroje instalovány; nebo jiné technologie snižující emise amoniaku,
  8. porovnání stávající technologie chovu s navrženou snižující technologií,
  9. další související technickoorganizační opatření,
  10. vyhodnocení snížení emisí amoniaku jako výsledku plnění plánu,
  11. termín zahájení plnění plánu,
  12. jméno, adresu a podpis provozovatele.
Aby mohl orgán ochrany ovzduší poskytnout v elektronické podobě schválený plán České inspekci životního prostředí a ministerstvem zřízené právnické osobě (Český hydrometeorologický ústav), je nutné (vhodné) při podání plánu ke schválení podat i plán v elektronické podobě.

2.0 Povinnosti při nakládání se závadnými látkami (havarijní plán a další)
Stanovení povinností:
(§ 39 zákona č. 254/2001 Sb.)
Každý, kdo zachází se závadnými látkami, je povinen učinit přiměřená opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod a neohrozily jejich prostředí.

V případech, kdy uživatel závadných látek zachází s těmito látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, má uživatel závadných látek povinnost činit tato opatření:

  • vypracovat plán opatření pro případy havárie (havarijní plán). Havarijní plán schvaluje příslušný vodoprávní úřad a může-li havárie ovlivnit vodní tok, projedná jej uživatel závadných látek před předložením ke schválení též s příslušným správcem vodního toku, kterému také předá jedno jeho vyhotovení,
  • provádět záznamy o provedených opatřeních a tyto záznamy uchovávat po dobu 5 let.
Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami nebo nebezpečnými látkami (příloha č. 1 zákona) nebo kdo zachází se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo kdy zacházení s nimi je spojeno se zvýšeným nebezpečím, je povinen učinit odpovídající opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod nebo do kanalizací, které netvoří součást technologického vybavení výrobního zařízení. Je povinen zejména:

  • umístit zařízení, v němž se závadné látky používají, zachycují, skladují, zpracovávají nebo dopravují tak, aby bylo zabráněno nežádoucímu úniku těchto látek do půdy nebo jejich nežádoucímu smísení s odpadními nebo srážkovými vodami (tj. např. záchytné vany apod.),
  • používat jen takové zařízení, popřípadě způsob při zacházení se závadnými látkami, které jsou vhodné i z hlediska ochrany jakosti vod,
  • nejméně jednou za 6 měsíců kontrolovat sklady a skládky a nejméně jednou za 5 let, pokud není technickou normou nebo výrobcem stanovena lhůta kratší, zkoušet těsnosti potrubí nebo nádrží určených pro skladování a prostředků pro dopravu zvlášť nebezpečných látek a nebezpečných látek, a v případě zjištění nedostatků bezodkladně provádět jejich včasné opravy. Sklady musí být zabezpečeny nepropustnou úpravou proti úniku závadných látek do podzemních vod,
  • vybudovat a provozovat odpovídající kontrolní systém pro zjišťování úniku závadných látek,
  • zajistit, aby nově budované stavby byly zajištěny proti nežádoucímu úniku těchto látek při hašení požáru.
Uvedená opatření se přiměřeně vztahují i na použité obaly závadných látek.

Každý, kdo zachází se zvlášť nebezpečnými látkami, je povinen vést záznamy o typech těchto látek, které jsou zpracovávány nebo s nimiž se nakládá, o jejich množství, o obsahu jejich účinných složek, o jejich vlastnostech zejména ve vztahu k povrchovým a podzemním vodám (např. bezpečnostní listy) a tyto informace na vyžádání poskytnout vodoprávnímu úřadu a Hasičskému záchrannému sboru ČR.

V příloze č. 1 k zákonu č. 254/2001 Sb., o vodách jsou uvedeny skupiny látek, které patří k zvlášť nebezpečným a nebezpečným závadným látkám.

Statková hnojiva a jiné materiály (hnůj, močůvka, kejda, drůbeží trus, silážní šťávy aj.), dále průmyslová hnojiva patří do závadných látek, ale nepatří do nebezpečných nebo zvlášť nebezpečných závadných látek.

Motorová nafta, benzin, motorové oleje a mazací tuky jsou zařazeny jako nebezpečné závadné látky. Jedná se o skupinu nepersistentní minerální oleje a nepersistentní uhlovodíky ropného původu. Znamená to, že 200 litrů s motorové nafty nebo jiné ropné látky je důvodem ke zpracování havarijního plánu.

Specifikace rozsahu zacházení – vyhláška č. 450/2005 Sb.

Zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu podle § 39 odst. 2 vodního zákona:
zacházení se závadnými látkami právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou. O zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu se nejedná, je-li s nimi nakládáno v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek do 500 l včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených závadných látek do 1000 l včetně. O zacházení s pevnými závadnými látkami ve větším rozsahu se nejedná, je-li s nimi nakládáno v celkovém množství závadných látek do 1000 kg včetně. Dále se o zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu nejedná, je-li nakládáno s uhlovodíky ropného původu jako pohonnými hmotami při provozu jednotlivých dopravních prostředků silniční, kolejové, vodní a letecké dopravy a mobilních mechanizačních prostředků a při přímé aplikaci hnojiv a přípravků na ochranu rostlin.

Zacházením se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody podle § 39 odst. 2 vodního zákona:
zacházení s nebezpečnou závadnou látkou nebo zvlášť nebezpečnou závadnou látkou, které je součástí podnikatelské činnosti právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, a to v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně, v ochranných pásmech přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vod, v záplavových územích, na vodních tocích či vodních nádržích nebo v jejich blízkosti nebo v bezprostřední blízkosti kanalizačních vpustí a šachet1) svedených do kanalizace pro veřejnou potřebu nebo do povrchových vod. O zacházení se závadnými látkami, které je spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody, se nejedná, je-li v uvedených oblastech nakládáno

  1. se zvlášť nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek do 10 l včetně nebo v pevném skupenství do 15 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených zvlášť nebezpečných závadných látek do 15 l včetně,
  2. s nebezpečnými závadnými látkami v kapalném skupenství v zařízení s celkovým množstvím v něm obsažených závadných látek do 100 l včetně nebo v pevném skupenství do 150 kg včetně nebo v přenosných, k tomu určených, obalech s celkovým množstvím v nich obsažených nebezpečných závadných látek do 150 l včetně,
  3. s uhlovodíky ropného původu jako pohonnými hmotami při provozu jednotlivých dopravních prostředků silniční, kolejové, vodní a letecké dopravy a mobilních mechanizačních prostředků, nebo
  4. s hnojivy a přípravky na ochranu rostlin při jejich přímé aplikaci.

        Zdroj: www.ekolist.cz, autor ENVI GROUP, s.r.o.